Skip to content

Zdraví: Genderové nerovnosti ve zdravotnictví dopadají na příjemce a příjemkyně péče i na personál – strategie nabízí řešení

<< ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU STRATEGIE 2021+

Při příležitosti Mezinárodního dne žen, 8. března 2021, vláda schválila strategii rovnosti žen a mužů na následující desetiletí. Některé genderové nerovnosti přetrvávají a dlouhodobě nás staví na nízké příčky celoevropských žebříčků. Další nerovnosti se i pod vlivem pandemie covid-19 prohloubily. Zvlášť zasaženou skupinou jsou ženy, na které chce vláda při celospolečenské obnově pamatovat.

Nová strategie na nerovnosti pohlíží intersekcionální optikou, tj. kromě genderových nerovností bere v potaz i vliv dalších faktorů, jako je např. věk či zdravotní znevýhodnění. Dokument byl sestaven Odborem rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády ČR ve spolupráci s řadou odborníků a odbornic ze státního, akademického a občanského sektoru. Celkem zahrnuje přes 400 konkrétních opatření k dosažení cílů v 8 oblastech.

Čtvrtá kapitola Strategie se zaměřuje na (ne)rovnost žen a mužů v oblasti zdraví. Zdraví je zásadní součástí kvality života každého člověka. Zdravotní stav ovlivňují biologické, ale také společenské a kulturní faktory. Ty se často liší u mužů a žen. Přesto je však ve veřejné správě a ve zdravotnictví těmto odlišnostem a souvisejícím nerovnostem věnováno málo pozornosti. 

Například muži jsou v důsledku genderových stereotypů častěji vystaveni tlaku na psychický i fyzický výkon a výdrž. Tento tlak způsobuje zanedbávání či podceňování prevence a může také být příčinou tzv. rizikového chování. To se projevuje i v rozdílu počtu úmrtí, kterým se dá předcházet. V roce 2018 byla taková úmrtí evidována u 5 700 žen a 14 000 mužů. Podobně je naděje na dožití mužů zhruba o 6 let kratší než žen. Muži také dobrovolně ukončí svůj život čtyřikrát častěji než ženy, zatímco u žen jsou  častější pokusy o ukončení života či sebepoškozování vedoucí k hospitalizaci. Společenská očekávání kladená na ženy a jejich vzhled souvisí s tím, že ženy tvoří 91 % osob diagnostikovaných s poruchou příjmu potravy.

Specifika zdraví žen a mužů se projevila také v průběhu pandemie covid-19. Výzkumy ukazují, že ženy častěji trpí tzv. dlouhým covidem, ale pro muže je toto onemocnění častěji smrtelné. Toto specifikum odpovídá skutečnosti, že ženy stráví delší část života s funkčními omezeními (chronickým onemocněním), zatímco muži dříve umírají.

Medicína často opomíjí zkušenosti a biologické odlišnosti žen, což se projevuje na několika úrovních. Testování léčiv dříve vylučovalo ženy s odvoláním na hormonální specifika a nerovnováhu, což dodnes způsobuje, že jsou ženám předepisovány léky, u kterých mají silnější vedlejší účinky. Obdobně je tomu u diagnostiky, která je historicky založena převážně na mužích nebo samčích tkáních. Ženy tedy vedle rizika nevhodné léčby čelí vyššímu riziku špatné diagnózy, způsobené tím, že projevy nemocí jsou u nich jiné než u mužů. A to může mít pro ženy i fatální důsledky.

Genderové nerovnosti se projevují také v profesní rovině. Celkově ve zdravotnictví pracuje 241 000 žen a 64 000 mužů. Největší nepoměr se týká kategorie všeobecných sester a porodních asistentek, do které spadá 92 000 žen a 2 000 mužů. Vlivem potřeby slaďovat profesní a rodinný život volí ženy-lékařky častěji působení v méně prestižních oborech, které nevyžadují dlouholetou atestaci. Ve zdravotnictví je však patrná i vertikální segregace – ženy jsou méně častěji zastoupeny v rozhodovacích pozicích. Nerovnosti se projevují také v odměňování. Praktické lékařky například vydělávají o zhruba čtvrtinu méně než mužští kolegové.

Meziročně narůstá podíl lékařek a absolventek lékařských fakult. Ženy ale čelí výše popsaným specifickým překážkám. Celková feminizace zdravotnického sektoru může v souvislosti s rodičovstvím a slaďováním práce a péče o děti způsobit prohlubování krize ve zdravotnictví spojenou s nedostatkem personálu, a potažmo také snížit dostupnost zdravotní péče.

Specifickou oblastí zdraví, jež bytostně souvisí s rovností žen a mužů, je péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. V Česku dlouhodobě existuje silná společenská poptávka po respektujícím přístupu a humanizaci porodnictví. Ministerstvo zdravotnictví na tuto poptávku začalo reagovat podporou center porodní asistence, která jsou však stále lokálně a finančně málo dostupná. Ženy mají v důsledku legislativních a dalších bariér velice limitovaný přístup k hrazené péči porodní asistentky. Právo na svobodné a informované rozhodování není vždy důsledně dodržováno. Na kvalitu péče má negativní vliv také absence národních standardů a ucelené koncepce péče o matku a dítě. Česká republika je za tyto nedostatky opakovaně kritizována ze strany mezinárodních institucí včetně Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.

Strategie obsahuje 4 strategické cíle a 63 opatření ke zvýšení genderové rovnosti v oblasti zdraví. První cíl se zaměřuje na rovnost příjemců a příjemkyní péče v přístupu ke zdraví. Zahrnuje posilování prevence, zdravotní gramotnosti, schopnosti hodnocení vlastního zdraví a rovného přístupu ke zdravotní péči. Druhý strategický cíl vybízí k rozvoji genderově citlivého přístupu poskytovatelů zdravotní péče a sociálních služeb. Třetí cíl míří k narovnání pracovních a platových podmínek zdravotnických pracovníků a pracovnic a férovějším možnostem kariérního postupu. Poslední cíl je věnován zvýšení spokojenosti s péčí v těhotenství, při a po porodu a zajištění respektu k ženě a jejím právům.

KAPITOLY STRATEGIE