Odborná veřejnost
o Istanbulské úmluvě

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je jedna z mnoha lidskoprávních mezinárodních smluv Rady Evropy. Jejím cílem je především důsledná prevence násilí na ženách a domácího násilí, ochrana jeho obětí a stíhání pachatelů. Istanbulská úmluva vyvolala u části veřejnosti spoustu otázek o obsahu, dopadech a významu ratifikace této úmluvy.

Na této stránce naleznete informace, jak hodnotí veřejnou diskuzi o Istanbulské úmluvě odborná veřejnost, co pro Českou republiku znamená její ratifikace, odpovědi na nejčastější otázky k úmluvě a seznam důležitých dokumentů týkajících se úmluvy.

Otázky a odpovědi

V souvislosti s přípravou ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva) probíhala v českém prostředí veřejná diskuze o obsahu, dopadech a významu ratifikace této úmluvy. V reakci na tuto diskuzi k ratifikaci Istanbulské úmluvy zodpovídáme na nejčastější otázky, které se objevily ve veřejném prostoru.

Cílem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy, je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí. Členské státy Rady Evropy zavedly v posledních letech spoustu důležitých opatření, ovšem stávající právní předpisy nejsou vždy řádně vymáhány, služby pro pomoc obětem a preventivní opatření jsou nedostatečné.

Vlády, které smlouvy ratifikují, se zavazují k přijetí souboru opatření k řešení všech forem násilí páchaném na ženách a domácího násilí a zajistit spravedlivé stíhání pachatelů. Zároveň stejná ochrana má být poskytnuta i mužům a dalším skupinám, jakou jsou děti nebo senioři v rolích obětí.

Istanbulská úmluva je tak jedna z mnoha mezinárodních lidskoprávních smluv sjednaných v rámci Rady Evropy, jejímž cílem je zajistit bezpečný život bez násilí pro všechny obyvatele.

Cílem úmluvy je předcházet a bojovat proti násilí na ženách. Společenský kontext, ve kterém k násilí na ženách dochází, úzce souvisí právě s tzv. genderem. Pojem gender je v úmluvě vysvětlen jako „společensky ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže”. Gender je tedy v úmluvě používán proto, že zdůrazňuje, jaké existují o ženách a mužích stereotypy a představy ve společnosti.

Právě stereotypy o podřadném postavení žen ve společnosti, nebo o tom, jak má vypadat a chovat se správná žena, vedou k tomu, že ženy jsou častější obětí domácího násilí (90-95%).
Gender je často zaměňován s pohlavím (biologické rozdíly mezi mužem a ženou), ale ukazuje se právě, že násilí vůči ženám není zapříčiněno biologickými rozdíly mezi ženy a muži ale právě postavením žen a mužů ve společnosti. Proto je nutné termín gender, který bohužel nemá do českého jazyka ustálený překlad, v úmluvě používat.

Objevují se názory části veřejnosti, že Istanbulská úmluva prosazuje tzv. genderovou ideologii, která povede ke smazání rozdílů mezi muži a ženami. Istanbulská úmluva ale v žádném případě nepopírá biologické rozdíly mezi muži a ženami. Jejím cílem je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí.

V Úmluvě se hovoří o tzv. genderově podmíněném násilí, což jsou formy násilí, které jsou namířeny proti ženám, právě protože jsou ženy nebo ženy jsou výrazně častějšími obětmi. Boj proti těmto formám násilí tak úzce souvisí s otázkou rovnosti žen a mužů. Úmluva proto usiluje o odstranění společenských nerovností na základě pohlaví, protože bez jejich odstranění nelze vymýtit ani násilí.

Na základě statistických údajů vychází úmluva z toho, že hlavními oběťmi domácího násilí jsou ženy (až v 95 % případů). Úmluva se tak primárně vztahuje na ochranu žen před formami násilí, které se týkají pouze žen (nucené potraty, mrzačení ženských genitálií) nebo výrazně častěji žen (sexuální násilí a znásilnění, nebezpečné pronásledování, sexuální obtěžování, domácí násilí, nucené uzavírání manželství, nucená sterilizace).

Ovšem různými formami násilí jsou postiženi i muži, Istanbulská úmluva proto vyzývá smluvní státy ke stejné ochraně dalších skupin obětí násilí jako jsou právě muži nebo senioři, seniorky a děti.

Ne, žádnou takovou pravomoc úmluva sociálním službám nezavádí. Úmluva nijak nezasahuje do rodinného života, ani neobsahuje definici rodiny či rodinného soužití. Z úmluvy ale vyplývá, že je nutné, aby byla zajištěna bezpečnost, ochrana a podpora všech osob – tedy i dětí, kterým doma hrozí domácí násilí nebo mu byly vystaveny. Úmluva ale nezavádí žádné nové pravomoci nadnárodnímu monitorovacímu orgánu, který by mohl zasahovat na území České republiky. Rozhodnout o odebrání dítěte z rodiny bude moct nadále pouze soud dle platných českých zákonů.

Hrozbou pro ženy, děti, ale i muže je samotné násilí a nikoli opatření na ochranu a pomoc jeho obětem.

Cílem úmluvy je mimojiné odstranění předsudků o podřízeném postavení žen ve společnosti, protože jsou jednou z příčin, proč ženy jsou častěji vystaveny násilí.

Tradice a zvyky jsou důležitým nástrojem formování identity a při případné ratifikaci Istanbulské úmluvy k jejich rušení nebude docházet. Ze samotné úmluvy to ani nijak nevyplývá, naopak co z úmluvy vyplývá je, že zvyky, u kterých dochází ke skutečnému násilí na ženách (jako je třeba mrzačení ženských pohlavních orgánů), budou považovány za porušení úmluvy.

V praxi se bude pracovat na osvětových aktivitách, které budou vyvracet stereotypy o postavení žen ve společnosti – např. že ženy nemají předpoklady k práci v oborech, jako jsou informační technologie nebo naopak stereotyp, který tvrdí, že muži nejsou schopni pečovat o malé děti.

Pro Českou republiku úmluva způsob dokazování domácího násilí u soudu ani policie vůbec nemění. Presumpce neviny stejně jako trestný čin z křivého obvinění zůstávají samozřejmě zachovány. Všechny tyto pojistky by měli muže ale i ženy bránit před následky falešného obvinění. Proti falešným obviněním se tedy bude moct každý bránit stejnými prostředky jako dosud.

Úmluva přináší v tomto ohledu spíše opatření, která mají za cíl dostatečně chránit oběti násilí a poskytnout jim adekvátní pomoc. Klade se důraz na to, aby například soudní řízení probíhalo bez zbytečného odkladu, nebo aby oběti měly přístup k psychosociální pomoci.

Istanbulskou úmluvu podporují

“Domácí násilí a násilí na ženách je závažný problém. Měli bychom se přihlásit ke společenství států, které se ho snaží účinně řešit. Proto podporuji ratifikaci Istanbulské úmluvy.“

Daniel Soukup
Proděkan Filozofické fakulty UK

“Čím podrobněji ten dokument čtete, tím více je jasné, že nemá šanci nikomu ublížit, ale může pomoct v případech, kde dosavadní legislativa nestačí. Je to závazek do budoucnosti, jak učinit svět spravedlivější, a je to rovněž memento toho, co všechno nyní přehlížíme.“

Kamil Fila
Filmový publicista
a pedagog

“Istanbulskou úmluvu jsem podpořila a její ratifikaci považuji za správnou a významnou pro naši republiku. Formálně jsou sice práva žen a mužů u nás akceptována, ale dosud existují předsudky a otázka rovnosti žen a mužů je opětně zjednodušeně redukována na různé feministické idee a dokonce pouze ideologie. Formulace Istanbulské úmluvy opětně připomíná tuto problematiku v širším kontextu. Proto ji podporuji a považuji za vhodné na ni upozorňovat. “

Jiřina Šiklová
Socioložka

“Istanbulské úmluva je významná mezinárodní smlouva obsahující zcela standardní ustanovení a mechanismy, které se nacházejí v celé řadě smluv, kterými je Česká republika již vázaná. Osobně jsem velmi znepokojena tím, jakým způsobem se některá ustanovení této úmluvy vybírají z kontextu a zneužívají pro různé populistické účely. Je velmi smutné, že se přitom zapomíná na hlavní cíl smlouvy, kterým je ochrana žen před násilím, který snad nemůže žádná civilizovaná a demokratická společnost odmítat. Třicet let od revoluce jsme se kontinuálně snažili zapojit do mezinárodního společenství a budování systému mezinárodních lidských práv, které jsme nyní ochotni ignorovat. Odmítání této úmluvy, tak nepředstavuje pouze jeden konkrétní dokument, ale je dokladem opouštění lidskoprávních zásad a zásad mezinárodní spolupráce v naší společnosti.“

Zuzana Fellegi
Právnička
a lektorka práva

“Domácí násilí a násilí na ženách je přetrvávající problém naší společnosti. Podle odborných studií zažila partnerské násilí každá třetí žena a každý desátý muž. Každoročně řeší orgány sociálně právní ochrany dětí tisíce případů dětí vyrůstajících v rodinách, kde k domácímu násilí dochází. Stále častěji se také setkáváme s mezigeneračním násilím na seniorech. Proto podporuji Istanbulskou úmluvu.“

Taťána Gregor Brzobohatá
Právnička
a lektorka práva

“Ratifikací Istanbulské úmluvy ukážeme, že nám oběti násilí nejsou lhostejné a že uděláme maximum pro jejich ochranu a prevenci násilných činů do budoucna.“

Jan Winter
Vyučující teorie práva na Právnické fakultě UK

“Násilí na ženách je zásadním porušením lidských práv. Postavme se tomu.“

Mark Martin
Ředitel Amnesty International ČR

“Agentura Evropské Unie pro základní práva zveřejnila statistiku, podle které až 22% žen zažilo sexuální či fyzické násilí ze strany jejich partnerů. Istanbulská úmluva představuje legálně závazné řešení závažného problému domácího násilí. Její ratifikací si státy plní svoji zásadní úlohu ochraňovat své občany a občanky.“

Timofej Kožuchov
Vítěz mistroství ČR 
v debatování a Youtuber

“Istanbulská úmluva je prostá a jednoduchá. Evropa chce chránit své obyvatele před násilím páchaným muži na ženách a toto je nejlepší nástroj, kterým toho může dosáhnout. Nezapomíná na primární prevenci a to je podle mne klíčové.“

Johana Nejedlová
Novinářka a autorka Konsent.cz

“Ženská obřízka, nucené sňatky, omezená možnost se bránit týrání a násilí – to všechno jsou jevy, se kterými se ve své práci pro UNICEF často setkávám. Nejde však o problémy, které se odehrávají pouze tisíce kilometrů daleko, týkají se i nás. Závazek ještě více chránit ty nejzranitelnější, který úmluva obsahuje, proto vítám.“

Pavla Gomba
Výkonná ředitelka UNICEF ČR

“Přijetí Istanbulské úmluvy podporuji, protože násilí na ženách je vždy zásahem do lidských práv oběti a vždy ženy diskriminuje. Společnost, která násilí na ženách toleruje, bagatelizuje nebo mu podsouvá falešný kontext, nemůže být ani svobodná ani demokratická.“

Stanislava Hýbnerová
Emeritní docentka Právnické fakulty UK

“Pokud chceme potírat násilí, musíme se zaměřit hlavně na prevenci. Proto podporuji přijetí Úmluvy - je podle mě manuálem, mapou, jak postupovat v prevenci v oblasti násilí na ženách.“

Pavel Houdek
Právník a instruktor sebeobrany pro ženy